Situace
Když se přestěhujete do jiné země a vezmete si sebou svoje auto, musíte ho dříve či později přeregistrovat. To nás tedy nevyhnutelně čeká i ve Švédsku. Přesný zákon nebo pravidlo vám nepovím, ale tak nějak počítáme s tím, že od té doby co se naše rezidence stane Švédská bychom to měli tak do roka zařídit. Naše dodávka má oficiální majitelku Veroniku, která začala oficiálně spadat „pod Švédsko“ teprve letos, jak probíhá přepis vozu na švédské značky jsme si chtěli trošku nastudovat s předstihem.
Podle mých posledních dostupných informací by přepis vozu do Švédska měl probíhat takhle:
- Neměl by být problém, že vozidlo se už nachází ve Švédsku a nemělo by být nutné se kvůli přepisu vracet zpět do Čech.
- Pošle se žádost na Transportstyrelesen (dopravní úřad) o import vozidla.
- Ti si vozidlo proklepnou (jestli třeba není kradené) a pokud nebudou proti, pošlou nějakej papír s číslem jednacím.
- S tím číslem jednacím se objedná něco jako „importní STK“, kde vozidlo změří atd. a vytvoří mu registraci ve Švédsku.
- Easy!
Čili tohle by opravdu neměl být (snad) problém. Čeho jsme se však dost obávali byla samotná technická kontrola. Co když budeme mít všechny dokumenty připravené, ale technický stav se místním technikům nebude líbit? Švédsko je konec konců stát, kde se dodružují pravidla a na nějaké to „mám známého co ti to za pětistovku protáhne“ se tu zdaleka nehraje. Tady se prostě jede podle regulí.
A tak nás napadlo, že bychom mohli s dodávkou dojet na STK prostě „jen tak“ a zjistit, co se jim nebude líbit a co musíme spravit, aby pak na té importní už všechno šlo hladce. Naše dodávka je slušně servisovaná, ale konec konců 25 roků stará, a takhle staré vozy nejsou na Švédských silnicích zas až tak běžné.
Poté, co jsme na infolince několika oddělením, které si nás přepojovaly, vysvětlili náš konkrétní požadavek, že chceme prostě jen kontrolu, protokol, jako by to bylo na ostro, ale ještě neimportujeme, dostali jsme termín a šlo se na věc!
Jak to chodí ve Švédsku
Dříve byly stanice technické kontroly ve Švédsku pod záštitou státem zřízené společnosti, nyní jsou pod „řetězci“ firem, jejichž názvy jsou variace na slovo Bilprovning (bil = auto, provning = kontrola).
- Nová auta musí na technickou za 3 roky, pak za 2 roky a poté už každých 14 měsíců.
- Běžně užívaná auta starší 30ti let jezdí na technickou každé 2 roky.
- Běžně užívaná auta (ne k podnikání) starší 50ti let, která prošla kontrolou ve svém padesátém roce, už pak na technickou nemusí jezdit vůbec. U motorek je to 40 let.
Kontrolu si zabookojete online, dorazíte v daný čas.
Podobně jako u nás můžou být výsledkem kontroly vady lehké a vady vážné. Lehké musíte spravit do příště a vážné musíte spravit do měsíce. Pak buď přijedete na technickou znovu, nebo si je necháte spravit v autorizovaném servisu, který se zaručí, že je věc opravená a už znovu na technickou nemusíte. Elegantní, že?
Jak probíhala naše kontrola?
Jen co si na recepci ověřili, že prostě chceme jen protokol pro sebe, tak na mě technik mávl, ať vjedu do vrat. Po zastavení uvnitř mě nechal stát na straně a já mohl pozorovat, jak kontrola probíhá. Spolu s kolegou zkontrolovali: Dveře (včetně bočních šoupaček), pásy na všech sedadlech, všechna světla (blinkry, brzdové), přítomnost lékárničky a trojúhelníku. Následně proběhla zkouška brzd. Zde jsem se trochu obával, ale zbytečně – brzdy jsme nedávno spravovali a nechali je zkontrolovat. Vše brzdilo jak mělo! Prohlédli si zásuvku na tažné a připojení baterie. Poté popojeli dále na zkoušku uložení kol. Dodávka se houpala na posuvné plošině a technik v montážní jámě sledoval, zda vše šlape.
Ten si také prohlédl dodávku zespodu. „Ingen rost!“ – hlásí z jámy na druhého technika. Koukne na mě a přitaká anglicky: „No rust!“. No ještě nedošel uplně dozadu, kde je pár bolavých míst v oblasti uchycení listového pera – a ruku na srdce, vůbec to nevypadá dobře. Ta pak zkušeně proklepává kladívkem (prach a trošku rezi se sypou) a já mu říkám, že k tomu jsem se ještě nedostal a mám v plánu to spravit příští rok, doufaje, že ho obměkčím.
Pak se kontrolují světlomety, jestli svítí tam a jak mají. Samozřejmě kontrolují i číslo karoserie – VIN.
Jeden z technikou pak sedá do dodávky aby provedl „provkör“, čili testovací jízdu.
Objel dokolečka areál a bylo. Dle jeho slov je naše dodávka na švédské poměry a na svůj věk v opravdu krásném stavu. Hřálo mě to u srdce. Zdá se, že má hotovo. A emise, ty nebudete měřit? Ne! Ve Švédsku se u aut starších 20ti let emise neměří! Hotovo šmitec! Pak to trošku dál rozebíráme a pan technik mi řekl, že to kontrolují pouze opticky, pokud by šel z výfuku dým, tak by to byl problém. Náš výfuk však žádný dým neprodukuje a tím je splněno.
Rovněž nekontrolovali rozměry pneumatik ani sbíhavost kol. Na sbíhavost jsem se zeptal a opět mi odpověděl: Ne, to my tu neměříme, ale kdybychom viděli že jsou pneumatiky hodně sjeté na jedné straně, tak to by už bylo na zápis do protokolu.
Za 15 minut byla kontrola hotová a já žasl. Nemohl jsem tomu uvěřit. Žádné popotahování, žádné mračení se, žádné hledání chybiček, jen prostě: Pane, auto máte v super stavu, těšíme se příště!
Vestavbu neřešili, soláry neřešili.
Do protokolu nám vypsali jen tyto problémy: Barvy blinkrů (žárovkám už trošku slezla barva a nebyly už uplně oranžové), a pravý světlomet svítil lehce „rozmazaně“. A jako „PS:“ nám tam napsali že si máme zkontrolovat vůli na čepu u tyče stabilizátoru.
Wow! Některý věci se tu ve Švédsku hodně hrotí, a jiný jsou zase uplně v klidečku!
Z těch emisí jsem doteď paf, ale povím vám, možná že obnova vozového parku ve Švédsku jde celkově dost rychleji, takže podíl takto starých vozů je pro ně už zanedbatelný, aby to řešili.
Nás tedy čeká výše zmíněné úřadování a pak se ohlásíme se švédskou SPZkou! Hej då!